Šrot tým Kunžak

PŘÍPRAVA ZÁVODU

Samozřejmě proběhlo několik „ schůzí “ , kde jsme rozebrali základní problémy… Už v zimě jsme odhlasovali, že budeme závod znovu pořádat. Na předsevzetí, že všechno uděláme včas s předstihem jsme celkem rychle zapomněli a tak jako vždy bylo všechno na poslední chvíli. Je pravdou, že druhý ročník byl malinko organizačně jednodušší. Už jsme věděli co nás čeká a to nás asi trochu ukolébalo.

PROPAGACE

Plakáty byly sice vytvořeny opravdu s předstihem, ale rozhodně nebyly rozmístěny v takovém počtu jako loňský rok a jejich distribuce trošku vázla. Ani emailová propagace letos nebyla nic moc (nějak jsem nestíhal). Naštěstí v tomto směru nás (mě) zachránili Gebi s Kočkou a udělali náborovou akci mezi „ pražákama “ a na závodě MTBO Ztracených Kobylek.  Tímto jim také patří náš dík. Loňské závodníky jsme obesílali až týden před závodem a to jenom díky Monče, která to za mě vypsala z loňských přihlášek. Alespoň na cca 400 emailových adres, které jsme přebrali z databáze FERNETA jsem plakáty poslal asi už měsíc předem. Když bylo týden před závodem přihlášeno 25 závodníků trochu jsem se bál, abychom naplnili alespoň stupně vítězů. Další cca 50 závodníků během posledních 4 dní bylo opravdu příjemným překvapením.

SPONZOŘI - CENY

Asi na zdejší kraj dolehla krize… Sehnat ceny byl trošku oříšek, a proto opravdu velký dík těm kdo nám nějakou tou cenou přispěl.   Je mi jasné, že finance nám v dnešní době nikdo jen tak nedá, ale snad až si trochu vytvoříme jméno bude to s hledáním sponzorů trochu jednodušší. Takhle každej zase tejden před závodem obvolával kamarády. Nakonec se toho podařilo sehnat celkem dost a vítězové si přece jenom nějaké ty ceny odvezli.

TRAŤ

I tvorba tratě letos zaznamenala trošku problémy. Radim jako hlavní traťmistr měl najeto dost bodů předem (za to je ho třeba pochválit) a v podstatě stačilo vybrat vhodné a zvolit trasy. Bohužel se tři dny před závodem ukázalo (po zadání trasy do www.bikemap.net), že vybraná dlouhá trasa nemá ani 70km což je pro orientační střelce celkem málo. To znamenalo zrušit někde 2 kontroly a trasu natáhnout na cca 80km. To se nám podařilo ve čtvrtek večer i s popisem kontrol a zakreslením do mapy. V pátek ráno se vše tisklo. A ouha další zádrhel – jedna z přidaných kontrol se nám nevešla na mapu A3. I přes to šlo vše do tisku a kontrolu jsme našli novou v pátek navečer. Následovalo dokreslení do všech map a dotisknutí do popisů kontrol. Takže v pátek v cca 20:00 hod. jsme dokončili stavbu tratě . Přesto si myslím, že se trať Radimovi s našim malým přispěním celkem povedla. Pro ty co tolik nechvátali se dalo jet celkem dost  terénem, pro honiče času byla asi rychlejší silnice.

ZÁVOD

V sobotu ráno vykouklo sluníčko a vypadalo to na krásný den. V 7 hodin ráno vyrazili Danouš s Robinem na motorkách rozvést kontroly, což jim časově vychází tak akorát do startu. Na Zvůli mezitím proběhly poslední přípravy, rozdělení úkolů a mohla začít prezentace. Ta proběhla bez sebemenších problémů a týmy mohli hned začít plánovat trasu podle mapy. Výklad tratě, hromadný start se také vydařil hned na poprvé. Pro závodníky začalo někdy až šesti hodinové bloudění po krásách České Kanady a my jsme šli připravovat ceny pro vítěze a plnit startovní listinu v PC. Rosťa se nám postaral o občerstvení (objednal 5 pizz), tak to šlo hned všechno líp. Bohužel se k nám dostali zprávy z tratě, že se spustil nepříjemný deštík, jo hold větru, dešti neporučíme.  Po dvou hodinách jsme očekávali první závodníky. Překvapivě se jako první v cíli objevili Jana a Leoš Winklerovi (bratránek se ženou – prostě je to v rodině). Až po pár minutách se přiřítil první mužský tým Trepkové s Tancerem. Trepka starší se rozmázl v poslední zatáčce před Zvůlí a tak jsme museli povolat lékaře závodu, aby mu ošetřil odřeniny. Rozhodně bych s nim neměnil… Jako třetí přijela rodina Kdýrova, takže jsme měli v cíli první tři vítěze ve svých kategoriích. Pak už začali pomalu dojíždět ostatní z krátké tratě. V dlouhé trati se brzo ukázalo, že ač přijeli až se třetím časem, byli jako první s plný počtem kontrol –Vojtěši Příbraz. Jsou to borci, kteří celkem dobře znají okolí, takže jejich vítězství se dalo celkem čekat. Letos jsme nikomu nemuseli odečítat trestné body všechny posádky přijely do stanoveného limitu a alespoň s minimálním počtem kontrol. Sice jsme během počítání výsledků a večer slyšeli pár připomínek, že některé páry se občas pod kopcem rozdělily, ale to se těžko kontroluje a my doufáme v poctivost hlídek. Vyhlášení vítězů pak už proběhlo bez nějakých komplikací.

DRAČÍ LODĚ

Budeme říkat, že již náš tradiční vložený závod na pramicích. Z počátku se nikdo nehlásil, ale nakonec (možná díky tomu, že opět vylezlo sluníčko) bylo na startovní listině 8 posádek. Letos pro větší zábavu čtyřka bez kormidelníka. A zase bylo na co koukat. Lodě brázdily Zvůli cik cak a obeplout bóji nebylo tak jednoduché. Když už zábava trošku upadala, nastoupil na start Kočka se svojí posádkou. Asi by to nebyl Kočka, kdyby se nestal hvězdou odpoledne (večera). Jeho ať už plánovaný či neplánovaný striptýz mě a určitě nejenom mě rozesmál až k slzám. Na vítězství jim to sice nestačilo, ale šlo přece o to pobavit se. Ve finále nás ŠROŤÁKY samozřejmě, že těsně porazil Jouza se svojí JOMOU.

ŠROTPÁRTY

Kdo to nezažil, nepochopí….. Je to odměna pro realizační ŠROTTÝM za přípravu závodu. Zde ŠROT TÝM vystupuje opravdu jako tým a určitě je to vidět ve všech směrech. Možná, že i první polovina našeho názvu má tento večer své opodstatnění. Letos s námi zůstalo i více závodníků a DJ Karlos dokázal dostat na parket snad většinu osazenstva. Asi se již stane tradicí Kočkovo půlnoční vystoupení. Na půlnoc byla totiž operativně svolána veřejná členská schůze s jediným bodem programu – vyřazení/nevyřazení Kočky ze ŠROT TÝMU. Když se to Kočka dozvěděl, vyslal svého manažera, aby zjistil jak se zachránit. Předem bylo jasné, že za rum si nás nikdo nekoupí (až na výjimky ). Ale takové zpívané vystoupení s doprovodem skupiny Elán na píseň Kočka v podání Kočky se nám zdálo být celkem postačující. Bylo vidět, že Kočka opravdu o naše členství stojí a těsně před půlnocí vystoupil. Samozřejmě mu se zpěvem všichni pomohli a při následném hlasování byl (myslím, že jednohlasně) uznán členem pro další rok. Letos ani nedošlo na Rosťovu oblíbenou disciplínu – skok do davu. Ale myslím, že i jízda na židlích, nebo trakaře s následnýma pružinama (viz video na našich stránkách) stály za to. Jen je mi trošku líto, že už podruhé na této akci chyběl náš asi největší šoumen Meli.